Vladimír Komárek o V.V.
Jsou mezníky v lidském životě, kdy se člověk má zastavit.
Pro umělce to platí dvojnásob. Já jsem o něco mladší než Věra Vovsová, ale měl jsem taky možnost sledovat všechny ty zvraty, které potkaly výtvarné umění v našem století. Století, do kterého se vkládaly velké naděje a v němž vznikly nejkrvavější války všech dob. Umělec vždycky reaguje na svou dobu, i když každý jinak.
Kolik z nás popisovalo na svých obrazech hrůzy a lidské tragédie a umocňovalo chaos a beznaděj. A pak tu byli druzí, kteří svými obrazy chtěli pohladit, protože měli pocit, že té lidské tragédie už bylo dost. Vždycky to byli ti citlivější. Nebyl to únik od problému. Bylo to hledání kladného v lidském životě a rozhodně to byl postoj méně efektní a nemoderní.
Umělecká dráha Věry Vovsové je jasná a nikdy nepodléhala módním vlnám, které právě v našem století bývaly někdy důležitější, než umění samo. Její kytice vytvářely harmonii a pochopení u normálního člověka. Nikdy se nesnažila upozornit na sebe nějakou extravagancí. Nevyžadovala si pozornost. Byla dělníkem na poli umění. Kolik módních experimentů prošlo světem během jejího života. Za kolika experimenty se zavřela voda a umění existovalo dál. Často mluvíme o tak zvaném moderním umění. O umění, které za každou cenu musí být jinačí, protože my chceme být jinačí. Strach z nebytí nás žene k tomu na sebe upozornit. Dávno odvál čas pokoru, která byla tak důležitá po celá tisíciletí.
To nejdůležitější, co Věra Vovsová vytvořila, byla harmonie. Harmonie barev a linií. Proto její dílo má svou hodnotu pro všechny, kteří harmonii potřebují ke svému životu.
Vladimír Komárek